Umělá sladidla: Pozitiva a negativa sladké chuti bez kalorií

Umělá sladidla se již dlouhodobě zamotávají ve spleti různých mýtů a názorových proudů. Někteří je nedají do úst, protože se bojí, že jim způsobí celou řadu zdravotních problémů. Jiní jimi naopak kompletně nahrazují cukr a mají je téměř v každém jídle. Jak to tedy s umělými sladidly ve skutečnosti je, a jsou vhodnou náhradou cukru?

V článku se dočtete o těchto umělých sladidlech

Dozvíte se o vlivu umělých sladidel na:

Proč jsou umělá sladidla tak horkým tématem?

Všude, kam se podíváme, máme kolem sebe potraviny s přidaným cukrem. Skrývá se nejen ve sladkostech a cukrovinkách, ale také v nápojích, pečivu, cereáliích či ochucených mléčných výrobcích. Není tak nic jednoduššího, než to s množstvím cukru v jídelníčku přehnat a denně ho tak přijmout víc, než je zdravé.

Problémem totiž je, že nadměrný příjem cukru jde ruku v ruce s problémy, jako je zubní kaz, nadváha či obezita a s ní spojené například vyšší riziko diabetu 2. typu nebo některých nádorů. Proto je vhodné, abychom cukr v jídelníčku snižovali. Ideální je jít na to cestou zvykání na méně sladkou chuť, ale možností je i nahrazování cukru jinými alternativami. Na výběr máme hned z několika náhražek cukru. [11,18]

Čím můžeme nahradit cukr?

Chcete pouze oživit chuť receptu a zaměnit cukr za jeho jinou alternativu nebo spíše hledáte něco, co vám jídlo osladí, ale přitom nepřidá žádné kalorie? V obou případech máte spoustu možností. Z čeho můžete vybírat?

• přírodní alternativy cukru: Tyto náhražky cukru jsou prakticky pouze jeho jinou formou. Liší se chutí, aromatem či konzistencí, ale obsah jednoduchých sacharidů a kalorií mají téměř totožný s klasickým bílým cukrem. Patří sem například třtinový cukr, kokosový cukr, med, javorový sirup či další sladké sirupy.
• sladidla přírodního původu: Tyto varianty již cukr neobsahují a mají dokonce nižší nebo nulové množství kalorií. Patří sem polyalkoholy jako xylitol či erytritol, ale také například známá stévie.
• umělá sladidla: Jedná se o bezkalorická sladidla, která neobsahují cukr ani energii. Právě jim se budeme věnovat v dnešním článku.

Zajímá vás více informací o náhražkách cukru přírodního původu? V tom případě si přečtěte náš článek Alternativy cukru: Je lepší třtinový cukr, med, sladké sirupy nebo stévie?

Co jsou umělá sladidla?

Jedná se o neenergetická sladidla, která mají sladkou chuť, přestože neobsahují cukr ani kalorie. Typicky mají vyšší sladivost než klasický cukr (sacharóza), a to stonásobnou a v některých případech až tisícinásobnou. Běžně se používají v nízkokalorických (dietních) nápojích, ve sladkostech bez cukru, žvýkačkách a dalších potravinách.

Jak fungují umělá sladidla?

Sladkou chuť jsme schopni cítit díky receptorům v chuťových pohárcích uložených na jazyku. Když se na receptory navážou molekuly jednoduchých sacharidů, pošlou do mozku informaci o tom, že jsme si vložili do úst sladkou potravinu. Mozek tento signál bleskovou rychlostí zpracuje a my tak můžeme vnímat na jazyku jejich příjemnou sladkou chuť.

Stejně jako molekuly sacharidů se na receptory dokážou navázat i molekuly umělých sladidel. Ty jsou strukturou sacharidům dostatečně podobné na to, aby se do nich vešly, a my jsme tak mohli vnímat jejich chuť. Na druhé straně jsou však podstatně odlišné a tělo je už nedokáže rozštěpit a přeměnit na energii. Výsledkem je, že cítíme jejich sladkost, ale nejsou pro nás zdrojem energie. [1,12]

Mohly by vás zajímat tyto produkty:

Jsou umělá sladidla bezpečná?

Umělá sladidla si ještě dnes udržují pověst chemických látek, které mohou být škodlivé pro zdraví. Určitě k tomu nepřispěl fakt, že některé z nich byly v minulosti podezřelé z vážných negativních dopadů na zdraví, jako například sacharin, o kterém se říkalo, že zvyšuje riziko vzniku nádoru močového měchýře. Od té doby se však vědecké poznatky posunuly a dnes už víme více.

Jelikož výzkum nadále pokračuje, v současnosti se také objevují nové zprávy a informace, někdy i negativní, o účincích jednotlivých sladidel. Stále však platí, že do potravin by se v dnešní době nemohlo přidávat nic, co by nebylo obecně vědci považováno za bezpečné. Aby se v potravinách mohla používat sladidla, jejich účinky na zdraví musí být detailně prozkoumány a každé takto použité sladidlo musí být schváleno odbornými společnostmi a institucemi. V USA tak bezpečnost hodnotí Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), zatímco v Evropské unii je tím důležitým orgánem Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Potraviny schválené EFSA mají označení E. Některými obávaná „éčka“ tak nejsou nebezpečné chemikálie, ale látky, které jsou tímto orgánem poctivě prověřeny a označeny za bezpečné pro použití v potravinách. [4]

Jaké dávky sladidel si můžeme dovolit?

Každé ze sladidel, které je povoleno EFSA a FDA, má svou hodnotu akceptovatelného denního příjmu, známou jako ADI (acceptable daily intake). Jedná se o dávku sladidla, která je považována za bezpečnou při denní konzumaci. Typicky je běžnou stravou prakticky nereálné jí dosáhnout. Navíc jsou tato povolená množství dokonce vyšší než průměrný odhadovaný denní příjem daného sladidla (EDI, estimated daily intake), a tak se nemusíme bát, že bychom je přesáhli. [4]

Samozřejmě, jako u všeho, také v případě sladidel platí, že v některých individuálních situacích skutečně nemusí být vhodná. Může se jednat o specifické trávicí problémy či například vzácné metabolické poruchy, jako je například fenylketonurie, při které je nutné vyhýbat se aspartamu. Pro širokou dospělou veřejnost jsou však v rámci kritérií ADI a EDI považovány za bezpečné.

Objevte naše bestsellery:

Jaká umělá sladidla známe?

V dnešní době má Evropská unie deset umělých sladidel, která jsou schválena pro použití v potravinách. Ta nejčastěji používaná si dnes popíšeme. Tato sladidla jsou častokrát přidávána do potravin v kombinacích, protože některá z nich mají specifickou chuť, která se ale může ztratit spojením s dalším sladidlem. Výrobci potravin se takto snaží vybalancovat výslednou chuť, aby byla co nejpřirozenější a co nejvíce podobná cukru. [13]

1. Aspartam

Aspartam (E951) je dipeptid složený z aminokyselin fenylalaninu a kyseliny asparagové. Tyto aminokyseliny najdeme také běžně v naší stravě jako součást bílkovin. Toto sladidlo se však v těle štěpí, a proto by se měli mít před ním na pozoru lidé trpící fenylketonurií. Ti totiž nedokážou metabolizovat fenylalanin. [8,9]

Aspartam je zhruba 200krát sladší než cukr. Na rozdíl od dalších umělých sladidel není úplně bez energie, ale jeho kalorická hodnota je tak minimální (4 kcal / 1 g), že je pro nás prakticky nereálné přijmout ji ze stravy. Můžeme ho tak klidně řadit mezi neenergetická sladidla. Jeho metabolizací vzniká metanol, ale nejde o žádný nebezpečný proces, kterého by se bylo potřeba obávat. K jeho tvorbě totiž běžně dochází i při konzumaci ovoce a zeleniny. [9]

Toto sladidlo nenajdeme v pečených ani jiných tepelně upravených potravinách, protože je tepelně nestabilní a při zahřátí ztrácí svou sladivost. Běžně se tak nachází spíše ve žvýkačkách, topingách, dietních nápojích a dalších potravinách. [9]

• Akceptovatelný denní příjem (ADI) aspartamu je 40 mg / kg tělesné hmotnosti (TH). Člověk s hmotností 70 kg tak může klidně přijmout až 2800 mg sladidla denně.
• Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) aspartamu je zhruba pouze 14 – 287 mg. [3,14]

2. Acesulfam K

Acesulfam K (E950), známý také jako acesulfam draselný (Acesulfame Potassium), je sladidlo náhodně objeveno chemikem, který ho ochutnal jako součást směsi látek, kterou právě zkoumal. Přestože je sladký, a to 200krát sladší než cukr, typicky se používá v kombinaci s jinými sladidly, protože sám o sobě má nahořklou chuť.

Nejčastěji ho najdeme v dietních nápojích (kolových a dalších nealkoholických nápojích), bonbonech, instantních nápojích, mražených dezertech či například v instantní kávě.

V těle se nemetabolizuje, a tak je vyloučen v nezměněné podobě. [8,9]

• Akceptovatelný denní příjem (ADI) acesulfamu K je 9 mg / kg TH, tudíž osoba s hmotností 70 kg si může dovolit denně přijmout 630 mg tohoto sladidla.
• Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) acesulfamu K je přitom 14 – 119 mg. [3,14]

3. Sukralóza

Sukralóza (E955) je sice vyrobena ze sacharózy, ale v těle není téměř vůbec metabolizována, a tak není zdrojem energie. Většina z ní je vyloučena v nezměněné podobě, pouze cca 2 – 3 % jsou v těle zpracovány (a následně také vyloučeny). [2]

Její sladivost je ještě větší než u předchozích sladidel, a to až 600násobná v porovnání s cukrem. [9]

V souvislosti se sukralózou vás možná napadne název Splenda. Jedná se o globální značku, která vyrábí mnoho potravin typicky slazených tímto sladidlem. Sukralóza patří v potravinářství obecně mezi nejčastěji používaná sladidla, protože nemá žádnou nepříjemnou pachuť. Najdeme ji tak v širokém spektru produktů od různých sladkostí, dietních nápojů, žvýkaček a zmrzlin až po pečené produkty. Dokonce ji můžete koupit i samotnou ve formě různých kapek, které lze použít k doslazení jogurtu či oblíbené obilné kaše. Jsou také součástí různých zero sirupů či omáček. [8,9]

• Akceptovatelný denní příjem (ADI) sukralózy je 15 mg / kg TH, což je pro 70 kg člověka 1050 mg.
• Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) sukralózy představuje 7 – 140 mg sukralózy denně. [3,14]

4. Sacharin

Sacharin (E954) je nejstarší umělé sladidlo, které bylo podobně jako acesulfam K objeveno náhodně. Jeho sladivost je 300krát vyšší než sladivost sacharózy a běžně se používá v kombinaci s jinými sladidly, aby se zakryla jeho specifická mírně nahořklá pachuť. Možná ho znáte jako sladidlo pro diabetiky (označuje se i jako cukr pro diabetiky), běžně prodávané v tabletách nebo kapkách. [8,9]

Sacharin má špatnou pověst kvůli podezření v minulosti na souvislost se vznikem nádoru močového měchýře. Od té doby se však tento možný negativní účinek nepotvrdil. Studie byly totiž prováděny na hlodavcích, kterým byly navíc podávány extrémně vysoké dávky sladidla. [8]

• Akceptovatelný denní příjem (ADI) sacharinu je 5 mg / kg TH, což pro 70 kg člověka představuje 350 mg.
• Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) sacharinu je přitom pouze 7 – 140 mg. [14]

5. Cyklamát

Cyklamát (E952) má nejnižší sladivost ze všech sladidel, je totiž pouze 30krát sladší než sacharóza. Běžně se však používá v kombinaci s jinými sladidly, a tak je jejich výsledná síla několikanásobně vyšší. Používá se například spolu se sacharinem. Spojení těchto dvou sladidel, která mají sama o sobě charakteristickou pachuť, vyústí v přijatelnou sladkou chuť.

Podobně jako sacharin, i cyklamát byl jistou dobu považován za rizikový z pohledu vzniku nádoru močového měchýře. Další studie však ani tento případ nepotvrdily, protože ty původní byly prováděny na zvířecích modelech a za použití vysokých dávek cyklamátu. [8]

• Akceptovatelný denní příjem (ADI) cyklamátu je 7 mg / kg TH, což pro 70 kg osobu představuje 490 mg.
• Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) cyklamátu je přitom pouze 28 – 168 mg. [14,17]

6. Neotam

Neotam (E961) je sladidlo strukturou podobné aspartamu. Po konzumaci se v těle metabolizuje, ale nevzniká z něj fenylalanin. Ve srovnání s aspartamem je tak vhodný i pro lidi s fenylketonurií.

Neotam je až 7000 až 13000krát sladší než cukr, přičemž jeho chuť je podobná chuti klasického cukru. Používá se do nápojů, jogurtů, žvýkaček, instantních potravin či dietních nápojů. [14]

• Akceptovatelný denní příjem (ADI) neotamu je stanoven na 2 mg / kg TH, tudíž 140 mg pro 70 kg osobu.
• Průměrný odhadovaný denní příjem (EDI) neotamu se přitom pohybuje kolem 3,5 – 11,9 mg. [3,14]

Přehled vlastností neenergetických sladidel

Sladidlo	E označení	Sladivost	ADI (mg / kg TH)	EDI (mg / kg TH)
Aspartam	E951	200x sladší než cukr	40 mg / kg TH	0,2 – 4,1 mg / kg TH
Acesulfam K	E950	180 – 200x sladší než cukr	9 mg / kg TH	0,2 – 1,7 mg / TH
Sukralóza	E955	600x sladší než cukr	15 mg / kg TH	0,1 – 2 mg / kg TH
Sacharin	E954	300x sladší než cukr	5 mg / kg TH	0,1 – 2 mg / kg TH
Cyklamát	E952	30x sladší než cukr	7 mg / kg TH	0,4 – 2,4 mg / kg TH
Neotam	E961	7 000 – 13 000x sladší než cukr	2 mg / kg TH	0,05 – 0,17 mg / kg TH

Jaká mohou mít umělá sladidla zdravotní benefity?

1. Hubnutí a udržení tělesné hmotnosti

Nadměrný příjem cukru může přispívat k nadbytečnému kalorickému příjmu, který následně vede k nárůstu tělesné hmotnosti. Nadváha a obezita jsou palčivým problémem dnešní doby, a tak je důležité hledat způsoby, které by mohly pomoci jim předcházet. Právě umělá sladidla se zdají být jedním z těchto pomocníků, a to díky tomu, že mohou pomoci snížit příjem cukru, a tím pádem i celkový energetický příjem.

Nahrazení cukru umělými sladidly tak může pomoci s kontrolou tělesné hmotnosti a hubnutím v případě, že jejich používání vede ke sníženému energetickému příjmu. Objevují se však pochybnosti, zda jsou tato sladidla skutečně tou správnou volbou. V některých studiích se totiž ukazuje, že by mohla vést k vyššímu apetitu či nižší citlivosti ke sladké chuti. To by mělo typicky za následek naopak vyšší kalorický příjem. I odpověď těla na umělá sladidla je tak zřejmě individuální a je určitě vhodné sledovat, jak na ně reagujeme a zda nám s hubnutím pomáhají nebo ne. [13]

Mají umělá sladidla negativní účinky na zdraví?

Sladidla určitě nejsou bez chyb a s nimi se pojí několik možných negativních účinků na zdraví. Výzkum však ani v dnešní době není dokonalý, a tak stále nevíme všechno. Nevýhodou navíc je, že mnoho studií, které se zabývají sladidly, jsou prováděny na zvířecích modelech nebo se během nich používají nadměrné dávky sladidel. Tyto poznatky tak mají své rezervy.

1. Vliv na apetit

Jak jsme již naznačili výše, je možné, že pravidelné používání umělých sladidel by si mohlo zahrávat s naším apetitem. Ten je totiž výrazně ovlivněn tzv. centry odměny v mozku. Ty po konzumaci chutných potravin, typicky plných cukru a tuku, vylučují dopamin a další podobné látky, které vyvolávají příjemné pocity. Když si tak například dopřejeme dávku čokolády, uspokojíme svou potřebu po podobných energetických bombách.

Vědci však v některých výzkumech hovoří o tom, že umělá sladidla, která pouze sladce chutnají, ale nedodávají nám energii, mohou nedostatečně nabudit tato centra odměny. Jednoduše řečeno, po snězení čokolády se sladidly nemusí být náš mozek spokojen a nadále hledá něco, co nabudí centra odměny na tu správnou úroveň. To se může projevit právě vyšším apetitem a potřebou dopřát si klasickou čokoládu i potom, co jsme se chtěli „ošidit“ tou se sladidly. Kdyby se tento efekt skutečně projevil, mohl by vést k vyššímu příjmu vysoce energetických potravin a případně i nárůstu tělesné hmotnosti. [13]

2. Vliv na střevní mikrobiom

Vliv potravin a různých látek na složení střevního mikrobiomu je v poslední době velkým tématem, a nevyhýbá se to ani umělým sladidlům. Optimální složení střevního mikrobiomu je totiž důležitou součástí našeho zdraví. Dnes už víme, že souvisí například s funkcí imunity, kognitivními schopnostmi či například tělesnou hmotností. [6]

U některých sladidel se však ve výzkumech ukázalo, že by mohla vést k nižšímu podílu prospěšných bakterií, a naopak umožnit růst těm škodlivým druhům. Určité druhy bakterií mají totiž zřejmě schopnost metabolizovat sladidla, což na ně může mít přímý vliv.

Některé studie hovoří například o sacharinu, který by mohl měnit složení mikrobiomu, a tak například zvyšovat riziko glukózové intolerance. V jiných studiích se to však nepotvrdilo. Navíc pouze cca 15 % sacharinu přichází do kontaktu se střevními bakteriemi, a tak bychom ho zřejmě museli konzumovat v obrovských množstvích, aby měl na ně nějaký negativní efekt. Z negativního vlivu na bakterie v našich střevech byly podezřelé i aspartam či sukralóza, ale například studie se 17 účastníky došla k závěru, že ani jeden z nich nemá efekt na zastoupení mikroorganismů v trávicím systému. Další studie také přicházejí k podobným výsledkům. [1,10,20]

Možný vliv sladidel na střevní mikrobiom je určitě zajímavý, ale jde zároveň o málo probádané pole. Nejistotu může způsobovat například to, že mnoho studií je prováděno na zvířatech, což prostě nelze automaticky aplikovat na lidi. V případě sladidel a střevního mikrobiomu tak aktuálně platí, že pokud je budeme přijímat v rozumné míře, nemusíme se bát negativních účinků na prospěšné bakterie v našich střevech. Tato oblast výzkumu je však stále mladá a je tak potřeba dalších vědeckých prací na to, abychom si o ní uměli udělat lepší obrázek. [1]

3. Nádorová onemocnění

Jak jsme již zmínili, některá sladidla byla v minulosti spojována s vyšším rizikem vzniku nádorů. Například v případě cyklamátu či sacharinu se jednalo o nádorové onemocnění močového měchýře. Tato podezření se však v nových studiích s lidskými účastníky nepotvrdila.

V nedávné době se objevila informace o tom, že aspartam by mohl souviset s vyšším rizikem vzniku nádorů jater. Byl proto Světovou zdravotnickou organizací (WHO) zařazen na seznam potenciálních karcinogenů (kategorie 2B IARC klasifikace), tudíž mezi látky, u nichž existují nedostatečné důkazy o tom, že by zvyšovaly riziko rakoviny. Na tomto seznamu se ve stejné kategorii nachází například také extrakt z aloe vera či nakládaná zelenina. Přitom do skupiny prokázaných karcinogenů (skupina 1) patří například alkohol či kouření. Samotné WHO tak dokonce došlo k závěru, že ani na základě nových poznatků, které aspartam dostaly na tento seznam, není nutné snižovat jeho akceptovatelný denní příjem (dosud používaných mg / kg TH). [15,16]

Patří nebo nepatří umělá sladidla do jídelníčku?

Vždy platí, že prvním krokem při snižování množství cukru v jídelníčku by mělo být postupné odvykání si od sladké chuti snižováním dávky cukru. Když se však nechceme zbavit sladkého úplně a rádi bychom cukr něčím nahradili, umělá sladidla mohou být dobrá volba. Může se jednat o dobrého pomocníka, který nám pomůže například při hubnutí. Může jít dokonce o jedny z nejvhodnějších sladidel pro diabetiky, pokud hledáme taková, která neobsahují žádný cukr ani energii. Pokud budeme dodržovat limity pro příjem stanovené odbornými institucemi, můžeme je považovat za bezpečná.

Také u sladidel však platí, že každý z nás na ně může reagovat individuálně. WHO například nedávno vydala na základě studie zprávu o tom, že umělá sladidla nejsou vhodná k dlouhodobému užívání, když máme za cíl snížit tělesnou hmotnost či chceme předejít metabolickým onemocněním. Jelikož mohou u někoho negativně ovlivňovat apetit či tělesnou hmotnost, v konečném důsledku nemusí být z dlouhodobého hlediska vhodná. Proto je vždy dobré zhodnotit, zda jsou právě pro nás vhodnou volbou a zároveň je konzumovat s rozumem a v rámci vyvážené a pestré stravy. [19]

Rovněž bychom se neměli leknout ani závěrů studií, které naznačují možné zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění. Ve studiích se často sleduje příjem sladidel v dietních nápojích a podobných potravinách, se kterými však jdou běžně ruku v ruce i nevhodné stravovací návyky. Do hry se tak dostává obrovské množství proměnných, které mohou přispívat k horší kondici srdce a cév, což celou problematiku zkresluje. [21]

Co si z toho vzít?

Když hledáme náhražku cukru, umělá sladidla se nabízejí jako výhodný pomocník. Kávu si můžeme osladit například kapkami ze sukralózy či pořídit nápoj s obsahem aspartamu. Někoho však při tom mohou doprovázet obavy, zda jsou tato sladidla bezpečná. Dobrou zprávou je, že jsou poctivě kontrolována odbornými společnostmi a mají stanovené limity příjmu, které je v běžné stravě prakticky nemožné překročit. Můžeme je tak považovat za bezpečná a zároveň mohou být dobrým společníkem například při hubnutí. Samozřejmě, jako je tomu u všeho, také u nich se mluví o určitých negativních účincích. Proto je vhodné je přijímat s rozumem a pouze jako zpestření ke zdravé stravě.

Objasnili jsme vám informace ohledně sladidel? Pokud vás článek zaujal, nezapomeňte ho sdílet se svými známými a přáteli.

Zdroje:

[1] AHMAD, S.Y. et al. The Effects of Non-Nutritive Artificial Sweeteners, Aspartame and Sucralose, on the Gut Microbiome in Healthy Adults: Secondary Outcomes of a Randomized Double-Blinded Crossover Clinical Trial. – https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7694690/

[2] BERRY, C. et al. Sucralose Non-Carcinogenicity: A Review of the Scientific and Regulatory Rationale. – https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5152540/

[3] FITCH, C. - KEIM, K.S. Position of the Academy of Nutrition and Dietetics: Use of Nutritive and Nonnutritive Sweeteners. – https://www.jandonline.org/article/S2212-2672(12)00325-5/fulltext

[4] FITCH, S.E. et al. Use of acceptable daily intake (ADI) as a health-based benchmark in nutrition research studies that consider the safety of low-calorie sweeteners (LCS): a systematic map. – https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8138992/

[5] GARDNER, C. et al. Nonnutritive Sweeteners: Current Use and Health Perspectives. – https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3402256/

[6] CHEN, Y. et al. Role and Mechanism of Gut Microbiota in Human Disease. – https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8010197/

[7] MANDEL, I.D. - GROTZ, V.L. Dental considerations in sucralose use. – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/11887514/

[8] MORTENSEN, A. Sweeteners permitted in the European Union: safety aspects. – https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/17482970600982719

[9] NUTRITION, C. for F.S. and A. Aspartame and Other Sweeteners in Food. – https://www.fda.gov/food/food-additives-petitions/aspartame-and-other-sweeteners-food

[10] POZO, S. DEL et al. Potential Effects of Sucralose and Saccharin on Gut Microbiota: A Review. – https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9029443/

[11] STANHOPE, K.L. Sugar consumption, metabolic disease and obesity: The state of the controversy. – https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.3109/10408363.2015.1084990

[12] SYLVETSKY, A.C. et al. Development of Sweet Taste Perception: Implications for Artificial Sweetener Use. – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28873386/

[13] WILK, K. et al. The Effect of Artificial Sweeteners Use on Sweet Taste Perception and Weight Loss Efficacy: A Review. – https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8954878/

[14] Acceptable daily intake of sweeteners in the EU | Knowledge for policy. – https://knowledge4policy.ec.europa.eu/health-promotion-knowledge-gateway/sugars-sweeteners-7_en

[15] WHO Aspartame hazard and risk assessment results released. – https://www.who.int/news/item/14-07-2023-aspartame-hazard-and-risk-assessment-results-released

[16] List of Classifications – IARC Monographs on the Identification of Carcinogenic Hazards to Humans. – https://monographs.iarc.who.int/list-of-classifications/

[17] International Sweeteners Association - Revised opinion on cyclamic acid and its sodium and calcium salts – https://www.sweeteners.org/scientific_studies/revised-opinion-on-cyclamic-acid-and-its-sodium-and-calcium-salts/

[18] WHO Sugars and dental caries. – https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/sugars-and-dental-caries

[19] WHO advises not to use non-sugar sweeteners for weight control in newly released guideline. – https://www.who.int/news/item/15-05-2023-who-advises-not-to-use-non-sugar-sweeteners-for-weight-control-in-newly-released-guideline

[20] PLAZA-DIAZ, J. et al. Plausible Biological Interactions of Low- and Non-Calorie Sweeteners with the Intestinal Microbiota: An Update of Recent Studies. – https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7231174/

[21] DEBRAS, C. et al. Artificial sweeteners and risk of cardiovascular diseases: results from the prospective NutriNet-Santé cohort. – https://www.bmj.com/content/378/bmj-2022-071204