Obsah
Říká se, že přebytečná kila, která jsme nabírali desítky let, se nedají zhubnout za pár týdnů, a proto není třeba demotivovat se velmi pomalým progresem. Pravdou však je, že uložený tuk se řídí termodynamikou a v principu platí, že začneme-li konzumovat méně kalorií než shodíme, budeme hubnout. I přes neustálé hormonální změny a regulaci metabolismu je nakonec nejdůležitější to, kolik kalorií přijmeme a kolik spálíme.
Teoreticky, ale i prakticky je tedy možné za velmi krátkou dobu zhubnout hodně z přebytečného tuku. Lidské tělo má však mechanismy, kterými nás chce udržet naživu, a proto nastane tzv. jojo efekt. Všechno, co jsme zhubli, přibereme velmi rychle zpátky. Proč tomu tak je a jak se tomu vyhnout? To bude tématem tohoto článku.
Co je to tuk?
Z chemického hlediska se jedná o triacylglyceroly (TAG), tedy mastné kyseliny spojené s molekulou glycerolu, které se nacházejí v tukových buňkách – adipocytech. Tyto buňky jsou v těle rozmístěny prakticky všude a z hlediska jejich lokalizace můžeme tuk rozdělit na podkožní a viscerální. [1]
Podkožní je ten, který vidíme na první pohled a snažíme se ho zbavit, je-li ho hodně.
Viscerální tuk se nachází kolem orgánů a jeho funkcí je mechanická ochrana orgánů, ale také regulace metabolismu a hladin hormonů. Je také zdrojem látek, které se podílejí na regulaci imunitního systému.
Tukovou tkáň můžeme rozdělit i podle její schopnosti vytvářet teplo (termogeneze). Ta nejběžnější tuková tkáň je bílá a funguje jako zásoba energie. Adipocyty bílé tukové tkáně neobsahují velký počet mitochondrií a tudíž nejsou místem, kde se spaluje energie. Jsou prakticky celé vyplněné velkým rezervoárem tuku – vakuolou.
Na druhé straně stojí hnědá tuková tkáň, která energii utrácí a je zodpovědná za produkci tepla u všech savců. Buňky této tkáně jsou energeticky aktivnější než buňky bílé tukové tkáně a obsahují velký počet mitochondrií, jejichž metabolismus spotřebovává velké množství energie na výrobu tepla. Na rozdíl od bílé tukové tkáně mají více menších vakuol obsahujících tuk.[2]
Jak naše tělo přibírá?
Když začneme konzumovat více kalorií než dokážeme shodit, něco se s přebytečnou energií musí stát. Energie jen tak nezanikne, a proto je uložená ve formě tuků do tukových buněk.
Počet tukových buněk narůstá zejména v dětství a dospívání. Později během dospělosti je počet tukových buněk pevně daný a při přibírání a hubnutí mění svůj objem. To se děje až do bodu, kdy ho nedokážou více zvětšovat a je třeba vytvářet nové buňky.
Zvětšování adipocytů v důsledku nadměrného ukládání tuků se nazývá, podobně jako v případě svalů, hypertrofie.
Tvorba nových adipocytů se nazývá hyperplazie.
Hypertrofie adipocytů značně ovlivňuje jejich funkci a je typická pro viscerální tukovou tkáň. Hypertrofované adipocyty jsou zdrojem velkého množství prozánětlivých látek.
Hyperplazie, tedy vznik nových menších adipocytů, probíhá typicky v podkožní tukové tkáni a na rozdíl od hypertrofie není pro tělo tak nebezpečná. [1]
Mohly by vás zajímat tyto produkty:
Co se děje, když zhubneme a proč přibíráme zpět?
Lidské tělo má několik mechanismů, jakými kontroluje stav tukových zásob a příjem potravy:
1. Počet a velikost tukových buněk
Počet tukových buněk u lidí s větší nadváhou a obezitou je tedy vyšší než u lidí se zdravou hmotností. V extrémnějších případech mohou mít obézní lidé až dvakrát více tukových buněk. Pokud zhubnou, tento počet se nemění. Mění se jen velikost tukových buněk, které „vyfouknou“ jako balónky a čekají, až je opět „nafoukneme“. Tělo si tedy pamatuje, kolik tukových buněk mělo během obezity. Po zhubnutí se tyto buňky přirozeně snaží doplnit své zásoby tuku. [3]
2. Epigenetická paměť
Kromě počtu tukových buněk má tělo také epigenetickou paměť. Jinak řečeno, nadváha a obezita změní regulaci genů v tukových buňkách. Adipocyty, které byly kdysi plné tuku a jejich funkce byla v důsledku obezity narušena, si tento stav pamatují. Normální tělesná hmotnost není pro epigeneticky modifikované adipocyty běžná a vynakládají velké úsilí, aby získali ztracený tuk zpět. Tukové buňky po zhubnutí vykazují vyšší míru pohlcování glukózy, což vede k rychlejšímu zpětnému přibírání. [4]
3. Leptin a ghrelin
Přibírání samozřejmě neprobíhá žádnou zázračnou přeměnou jídla na tuk, ale je ovlivněno tím, kolik kalorií přijmeme. Zda budeme hubnout nebo tloustnout závisí na tom, kolik jídla si naložíme na talíř. To ovlivňuje mozek, který má velmi dobrý přehled o našich tukových zásobách. Hlavním pachatelem je hormon leptin.
Leptin, známý také jako hormon sytosti, říká mozku o tom, kolik tuku se v těle nachází. Systém funguje velmi jednoduše – čím více tuku máme, tím více leptinu se v tukových buňkách tvoří a díky tomu mozek ví, že máme tukových zásob dost. Pokud náhodou zhubneme, produkce leptinu poklesne a mozek dostane signál, že jsme začali zásoby utrácet. Celý leptinový systém má za úkol udržet nás naživu. [5]
Mozek ale nemá stanovenou přesnou hodnotu stavu tukových zásob a dokáže si na více tuku zvyknout. Pokud si někdo udržuje dlouhodobě nadváhu 10 kg, pro mozek se tento stav stane normálem. Vše pod tuto nadváhu mozek vyhodnotí jako ohrožení života. Jinak řečeno, pokud člověk s nadváhou zhubne, mozek ho začne nutit více jíst a méně se hýbat. [5]
V extrémních případech obezity nastává jev leptinové rezistence. Mozek už nedokáže správně odpovídat na signály z tukové tkáně a nemá tak přehled o stavu zásob. Výsledkem je nekontrolovatelné přejídání se.[6] Hladinu leptinu ovlivňuje také spánek. V případě jeho nedostatku je hladina leptinu nižší, což říká mozku, že bychom měli víc jíst. Zároveň je vyšší hladina ghrelinu, což je hormon signalizující pocit hladu. Nedostatek spánku vede k přejídání se. [7]
Ghrelin (hormon hladu), který nám říká, že jsme hladoví, je při nadváze a obezitě přirozeně potlačen (má odlišnou regulační funkci). Navzdory jeho nižší hladině je to právě částečná leptinová rezistence a síla dopaminu, které lidi s nadváhou a obezitou nutí jíst. Naopak v procesu hubnutí hladina ghrelinu narůstá, což může značně zkomplikovat celou dietu. [8]
Jak naše tělo využívá tuk a jak se z něj dostává pryč?
Pokud tělo nemá dostatek energie ze stravy, začne sahat do tukových zásob. Triacylglyceroly v tukových buňkách jsou v procesu lipolýzy rozděleny na jednotlivé mastné kyseliny, které jsou v mitochondriích využity k produkci energie. Tato produkce energie probíhá díky beta-oxidaci mastných kyselin, během které je z dlouhého řetězce mastné kyseliny „odseknutá“ část, ze které vzniká acetyl-CoA. Ten vstupuje do Krebsova cyklu.
Díky tomuto procesu jsou tuky využity a jejich konečným produktem je voda a CO2. Teoreticky tak během hubnutí tuk vydechujeme ve formě vodní páry a CO2. Část této vody může být vyloučena ledvinami a pocením. Je proto zřejmé, že zpotit se na běžeckém pásu neznamená, že hubneme. Znamená to jen, že se tělo potřebuje efektivně chladit. Většina tuku z těla mizí prostřednictvím dýchání.
Má smysl se vůbec snažit zhubnout?
Jednoduchá odpověď je, že má. Nadváha a obezita s sebou přinášejí zvýšená rizika více než 200 chronických onemocnění. Přestože je udržitelné hubnutí náročný proces, se kterým tělo aktivně bojuje, je důležité udržovat si zdravou tělesnou hmotnost. Proces hubnutí by měla provázet i dostatečná fyzická aktivita a pestrá strava, které z dlouhodobého hlediska společně s ubývající tukovou tkání přinášejí benefity v podobě kvalitního fyzického a psychického zdraví.
Závěr
Hubnutí je náročný proces, během něhož tělo musí využívat energii uloženou v tukové tkáni. Tělo se však snaží přežít, a proto si tukové zásoby přísně hlídá. Mechanismy, kterými to dělá, nám komplikují hubnutí a nutí nás jíst víc. Abychom se vyhnuli jojo efektu a opětovnému přibírání, je důležité dodržovat kalorický deficit dlouhodobě a neočekávat zázraky za velmi krátkou dobu. Tělo si pamatuje, kolik tuku mělo a bude mu trvat dlouho, než si zvykne na nový standard.
[1] Horwitz A, Birk R. Adipose Tissue Hyperplasia and Hypertrophy in Common and Syndromic Obesity-The Case of BBS Obesity - doi: 10.3390/nu15153445
[2] Harms, M., Seale, P. Brown and beige fat: development, function and therapeutic potential- https://doi.org/10.1038/nm.3361
[3] Spalding KL, Arner E, Westermark PO, Bernard S, Buchholz BA, Bergmann O, Blomqvist L, Hoffstedt J, Näslund E, Britton T, Concha H, Hassan M, Rydén M, Frisén J, Arner P. Dynamics of fat cell turnover in humans. Nature. - 10.1038/nature06902
[4] Hinte, L.C., Castellano-Castillo, D., Ghosh, A. et al. Adipose tissue retains an epigenetic memory of obesity after weight loss - https://doi.org/10.1038/s41586-024-08165-7
[5] Mendoza-Herrera K, Florio AA, Moore M, Marrero A, Tamez M, Bhupathiraju SN, Mattei J. The Leptin System and Diet: A Mini Review of the Current Evidence - doi: 10.3389/fendo.2021.749050
[6] Martin SS, Qasim A, Reilly MP. Leptin resistance: a possible interface of inflammation and metabolism in obesity-related cardiovascular disease - doi: 10.1016/j.jacc.2008.05.060
[7] Taheri, Shahrad; Lin, Ling; Austin, Diane; Young, Terry; Mignot, Emmanuel . (2004). Short Sleep Duration Is Associated with Reduced Leptin, Elevated Ghrelin, and Increased Body Mass Index - doi:10.1371/journal.pmed.0010062
[8] Makris MC, Alexandrou A, Papatsoutsos EG, Malietzis G, Tsilimigras DI, Guerron AD, Moris D. Ghrelin and Obesity: Identifying Gaps and Dispelling Myths-doi: 10.21873/invivo.11168
Přidat komentář