Obsah
Žijeme v době, která nám dává neustálý přístup ke kvalitním, ale také méně zdravým potravinám. Jídla máme tak moc, že jeho velká část končí v koši. Už dávno netrpíme hlady a v případě potřeby zvládneme velmi rychle získat potřebné kalorie. Vedlejším efektem doby s nadbytkem jídla je narůstající počet lidí s nadváhou a obezitou. Zároveň klesla naše přirozená potřeba hýbat se, což jen napomáhá nadbytečnému ukládání tuků. Lidské tělo je k ukládání tukových zásob jako stvořené, ale jeho velké množství s sebou přináší relativně velká zdravotní rizika. Tuky, které jsme kdysi potřebovali jako zásobu pro horší časy, nám dnes komplikují život po fyzické i mentální stránce. Kde je tedy při nadváze a obezitě hranice mezi zdravím a nemocí?
Jak můžeme určit zdravou tělesnou hmotnost?
1. BMI
Obecně používanou hodnotou, jakou můžeme určit, zda má člověk zdravou hmotnost, je tzv. body mass index (BMI). BMI nebo také index tělesné hmotnosti mluví o vztahu výšky a hmotnosti, přičemž právě podle BMI se nejčastěji určuje stav člověka.
Výpočet BMI je velmi jednoduchý:
- BMI = tělesná hmotnost (kg)/výška (m)2
| <18,5 | Podváha | Minimální |
| 18,5 – 24,9 | Normální hmotnost | Minimální |
| 25 – 29,9 | Nadváha | Zvýšené |
| 30 – 34,9 | Obezita | Vysoké |
| 35 – 39,9 | Závažná obezita | Velmi vysoké |
| >40 | Morbidní obezita | Extrémně vysoké |
Za normálních okolností nám BMI řekne, že při hodnotách nad 24.9 máme nadváhu a různá zdravotní rizika se stávají pravděpodobnějšími. BMI však nezohledňuje složení těla, tedy poměr tukové tkáně a svalů. Specifické případy, například kulturisté, jsou tedy podle BMI v nadváze, resp. obezitě, i přesto, že mají minimální množství tukové tkáně. Je tedy třeba brát tuto limitaci v úvahu. BMI je však stále skvělým nástrojem pro screening velkého množství lidí a dává nám ucelený obraz o tom, jak na tom jednotlivé skupiny lidí jsou. BMI si můžete vypočítat také naší online BMI kalkulačkou. Existují ale i lepší ukazatele.
Mohly by vás zajímat tyto produkty:
2. Waist-to-hip ratio (WHR)
Nejjednodušším měřitelným ukazatelem je poměr obvodu pasu k obvodu boků (waist-to-hip ratio). Ten přímo odráží množství břišního tělesného tuku, který koreluje s vyšším rizikem vzniku chronických onemocnění, jako je například diabetes 2. typu či kardiovaskulární onemocnění.
Poměr pasu a boků je u žen výraznější kvůli přirozeným rozdílům ve stavbě těla.
Poměr pasu a boků je u žen výraznější, kvůli přirozeným rozdílům ve stavbě těla. Jelikož je hromadění nadbytečné tukové tkáně v oblasti břicha rizikovým faktorem vzniku obezity a s obezitou asociovaným chronickými onemocněními, je WHR silným ukazatelem zdravotního rizika.
| Pohlaví | Muž | Žena | Muž | Žena | Muž | Žena | Muž | Žena |
| Nízké riziko | <0.83 | <0.71 | <0.84 | <0.72 | <0.88 | <0.73 | <0.90 | <0.74 |
| Střední riziko | 0.83-0.88 | 0.71-0.77 | 0.84-0.91 | 0.72-0.78 | 0.88-0.95 | 0.73-0.79 | 0.90-0.96 | 0.74-0.81 |
| Vysoké riziko | 0.89-0.94 | 0.78-0.82 | 0.92-0.96 | 0.79-0.84 | 0.96-1.00 | 0.80-0.87 | 0.97-1.02 | 0.82-0.88 |
| Nejvyšší riziko | >0.94 | >0.82 | >0.96 | >0.84 | >1.00 | >0.87 | >1.02 | >0.88 |
Zdravotní riziko související s WHR je rozdílné pro pohlaví a věkové kategorie. [1]
3. Bioimpedance
Další metodou pro zjištění složení těla a tedy i množství tělesného tuku a svalové hmoty je bioimpedance. Ta spoléhá na fakt, že lidské tělo má v závislosti na složení těla různou elektrickou impedanci. Pokud přes lidské tělo necháme projít slabý elektrický proud, můžeme změřit jeho impedanci, tedy různý elektrický odpor jednotlivých tkání a tím odhadnout i jeho složení. Výsledky se liší, pokud je člověk dehydrovaný. Rozdíl je také v měření smart váhami, kdy měření probíhá jen na chodidlech nebo přístroji, jako je Inbody, Omron či Tanita, které měří impedanci i pomocí elektrod na dlaně.
Kde je hranice mezi zdravou a nezdravou hmotností?
Hranice mezi zdravou a nezdravou hmotností je individuální. Nejde totiž jen o číslo na váze, ale také o složení těla, výšku, pohlaví nebo genetiku. Kulturista s tělesnou hmotností 100 kg bude mít pravděpodobně nižší riziko vzniku chronických onemocnění než nízký muž se stejnou hmotností, za kterou nemohou svaly, ale tuková tkáň.
Limity, na které naráží při určení stavu složení těla BMI, lze překonat měřením WHR a zjistit tak, zda máme zdravou hmotnost. Riziko totiž narůstá zejména s hromaděním tuku v oblasti břicha, tedy převážně viscerálního tuku. Pro běžného člověka však může být BMI užitečné a napoví, jestli se blíží hranici nadváhy. Ta je relativně jednoduchou cestou ke vzniku obezity.
Nadváha ještě nemusí znamenat, že má člověk chronická onemocnění. Člověk s nadváhou může být zdravý, ale jeho riziko vzniku onemocnění je vyšší. Obezita je již objektivně nezdravý stav, který doprovází například nesprávné fungování pohlavních hormonů, leptinu a inzulinu. Obézní muži mají typicky výrazně nižší hladinu testosteronu a vyšší hladinu estrogenu. Naopak ženy s obezitou mají estrogenu méně než ženy se zdravou hmotností. [2 – 3]
Leptin je hormon produkovaný tukovou tkání signalizující pocit sytosti, díky kterému mozek ví jaké máme stavy tukových zásob, a podle toho rozhoduje o naší chuti k jídlu. Je zároveň jednou z příčin jojo efektu – když prudce zhubneme, změní se jeho koncentrace, a to nás často přinutí přibrat zpět. V případě obezity je tento systém dysregulovaný – mozek přestává vědět, kolik tuku se v těle nachází, a proto se neustále snaží doplňovat zásoby tím, že zvyšuje chuť k jídlu. [4]
Obezita je zároveň rizikovým faktorem vzniku cukrovky 2. typu , při které selhává funkce inzulínu. Přestože je produkován ve velkém množství, buňky na něj nedokážou správně odpovědět (mají sníženou citlivost na inzulín) a hladina glukózy v krvi bude narůstat. Souvisí to i s nadměrnou produkcí prozánětlivých látek v přebytečné tukové tkáni, která vede k této inzulínové rezistenci. [5]
Hlavním pachatelem při vzniku kardiovaskulárních onemocnění při obezitě je metabolický syndrom. Lidé s metabolickým syndromem mají typicky postavu ve tvaru jablka (muži – androidní typ obezity) nebo hrušky (ženy – gynoidní typ obezity), což je způsobeno nadměrným množstvím tukové tkáně v oblasti břicha.
Androidní obezita je typ obezity, který se častěji vyskytuje u mužů a vyznačuje se hromaděním tukové tkáně zejména v oblasti břicha a horní části těla. Tento typ ukládání tuku je spojen s vyšším rizikem vážných zdravotních problémů, jako jsou srdečně-cévní onemocnění, cukrovka 2. typu a metabolický syndrom. Ačkoli je androidní rozložení tuku typické pro muže, může se vyskytovat také u žen.
Gynoidní obezita je typ obezity, který se častěji vyskytuje u žen a vyznačuje se hromaděním tukové tkáně zejména v oblasti boků, stehen a hýždí. Přestože je tento typ ukládání tuku méně nebezpečný pro zdraví než androidní typ, je vždy lepší udržovat tělesnou hmotnost v normálním rozmezí. Gynoidní rozložení tuku je typické pro ženy, ale může se vyskytovat také u mužů.
U člověka je diagnostikován metabolický syndrom, má-li alespoň 3 z následujících:
- Abdominální adipozita – nadměrné množství tuku v oblasti břicha charakterizované obvodem pasu nad ~102 cm u mužů a ~89 cm u žen.
- Vysoký krevní tlak – 140/90 mmHg a více.
- Vysoká koncentrace glukózy v krvi (glykémie) – typicky nad 100 mg/L nalačno (rovná a vyšší než 5,6 mmol/l).
- Vysoká koncentrace triacylglycerolů (tuků) v krvi – nad 150 mg/L (≥ 1,7 mmol/L).
- Nízká hladina “dobrého” HDL cholesterolu – méně než 40 mg/L u mužů a méně než 50 mg/L u žen (muži <0,9 mmol/L, ženy <1,1 mmol/L).
Metabolický syndrom nemá žádné výrazné symptomy. Je však spojen s hypertenzí (vysokým krevním tlakem), dyslipidemií (nízký HDL cholesterol, vysoký LDL cholesterol a vysoká hladina triacylglycerolů v krvi), inzulínovou rezistencí (cukrovkou) a nadměrným množstvím tukové tkáně. Nadváha zvyšuje riziko vzniku metabolického syndromu, se kterým jde ruku v ruce obezita. [6]
Specifickým problémem je tzv. štíhlá obezita (skinny fat), kterou trpí stále více lidí, ale často o tom netuší. Tento stav spočívá nejen v nadměrném množství tukové tkáně, ale také v malém množství svalové hmoty při normálním BMI. Svaly jsou potřebné nejen k pohybu, ale slouží také jako důležitý orgán regulující hormony a imunitní systém. Zároveň jsou svaly místem nejvyšší spotřeby energie. Nedostatek svalové hmoty vedoucí ke štíhlé obezitě zvyšuje zdravotní rizika stejně jako obezita.
Proč neexistuje zdravá obezita?
V odborné literatuře se setkáváme s pojmem „metabolicky zdravá obezita“. Tento pojem vznikl na základě pozorování obézních lidí, u kterých nebyl diagnostikován metabolický syndrom, tedy neměli alespoň 3 z 5 kritérií, aby tuto diagnózu splňovali. Je to velmi vzácný stav, při kterém mohou být přítomny 2 kritéria, z nichž nejčastějším je vysoký krevní tlak. Zároveň je tento stav dočasný a s přibývajícím věkem vzniká také metabolický syndrom. Metabolické zdraví se zhoršuje úměrně s narůstajícím BMI. [7]
„Metabolicky zdravá obezita“ je tedy jen dočasným stavem, který vede k metabolickému syndromu a netýká se jiných zdravotních parametrů, jako je například chronický zánět, jehož výsledkem je vznik jiných chronických onemocnění spojených s obezitou – kardiovaskulárních onemocnění a některých typů rakoviny.
Obezita zároveň zvyšuje riziko onemocnění, jakými jsou:[8]
- srdeční onemocnění, cukrovka
- různé typy rakoviny
- bolesti kloubů
- onemocnění jater a ledvin
- spánková apnoe
- deprese
Příčiny obezity
Příčiny vzniku obezity vyplývají přímo ze životního stylu, který nám nabízí moderní doba. Přestože existuje spojení mezi genetikou a vznikem obezity, týká se to jen přibližně 5 % všech obézních lidí. Zbývajících 95 % případů obezity ve světě je způsobeno především životosprávou. O vlivu genetiky na vznik obezity jsme psali také v tomto článku.
Žijeme v obezitogenní době, která nám nabízí přístup k relativně levným a nezdravým kaloriím. Nepotřebujeme se ani postavit z gauče, abychom si pořídili jídlo, a jsme zároveň náchylní objednávat si to méně zdravé, ale velmi chutné a kaloricky hodnotné. Nízká potřeba pohybu spojená s jídly, kterými se můžeme velmi jednoduše přejídat, je přímou příčinou ukládání přebytečné tukové tkáně. To slouží jako zásoba energie pro horší časy. My však tuto energii nemusíme využívat, což vede ke vzniku nadváhy a následně i obezity.
Jak dosáhnout optimální tělesné hmotnosti?
Optimální tělesná hmotnost bude u každého jednotlivce jiná. Pro její dosažení však platí stejná pravidla pro každého. Pokud netrpíme nadváhou nebo obezitou, je velká část problému vyřešena – stačí tělesnou hmotnost a stavbu udržovat. V případě potřeby hubnutí však narážíme na několik problémů. Je sice pravda, že na hubnutí funguje jedině kalorický deficit, je však náročné ho nastavit a dodržet. Lidský mozek velmi nerad povolí shazování tělesné hmotnosti a velmi rád bude vyhledávat sladká a kalorická jídla, aby si hmotnost udržel.
Základem každého procesu hubnutí je vyvážená strava kombinovaná s dostatkem fyzické aktivity. Vyžaduje to však víc než jen nastavení jídelníčku a zakoupení permanentky do fitness centra. Důležité jsou každodenní malé změny, jejichž efekt se nabaluje a ve výsledku rozhodnou, zda zhubneme, nebo ne.
Dostatečný počet kroků, menší porce jídla, dostatek spánku a pitný režim jsou faktory, které nám proces hubnutí mohou výrazně zlepšit. Proč je hubnutí náročné a co se děje s tukem poté, co se ho zbavíme, jsme rozebrali v tomto článku.
V případě zdravotních problémů, které provázejí morbidní obezitu, ale mohou být přítomny i při nadváze, a je proto třeba se obrátit na odbornou lékařskou pomoc. Stejně vhodné je vyhledání nutričního terapeuta nebo osobního trenéra. Každá změna, jakkoli náročná, stojí za to, abychom zde byli v plném zdraví pro sebe a své blízké.
I přesto, že se hubnutí může jevit jako pomalý proces, a číslo na váze se dlouhodobě nemění, neznamená to, že nehubnete. Hubnutí je dlouhý proces, během kterého nejen mizí tuk, ale také rostou svaly (za předpokladu, že člověk cvičí).
Závěr
Hranice mezi zdravou a nezdravou hmotností je u každého člověka poněkud jiná. Známe však měřitelné parametry, které umí každému napovědět, jak na tom s hmotností a složením těla je. Udržet si zdravou tělesnou hmotnost a poměr tukové tkáně znamená předcházet vzniku velkého počtu chronických onemocnění, která přináší nadváha nebo obezita. Přesto, že je proces dosažení optimální tělesné hmotnosti náročný, zdravotní benefity za to určitě stojí.
[1] Mthombeni S, Coopoo Y, Noorbhai H. Physical Health Status of Emergency Care Providers in South Africa – https://brieflands.com/articles/asjsm-100261
[2] Fui MN, Dupuis P, Grossmann M. Lowered testosterone in male obesity: mechanisms, morbidity and management – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24407187/
[3] Freeman EW, Sammel MD, Lin H, Gracia CR. Obesity and reproductive hormone levels in the transition to menopause – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20216473/
[4] Obradovic M, Sudar-Milovanovic E, Soskic S, Essack M, Arya S, Stewart AJ, Gojobori T, Isenovic ER. Leptin and Obesity: Role and Clinical Implication – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34084149/
[5] Rehman K, Akash MSH, Liaqat A, Kamal S, Qadir MI, Rasul A. Role of Interleukin-6 in Development of Insulin Resistance and Type 2 Diabetes Mellitus. – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29199608/
[6] Neeland, I.J., Lim, S., Tchernof, A. et al. Metabolic syndrome – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/39420195/
[7] Marcus Y, Segev E, Shefer G, Eilam D, Shenkerman G, Buch A, Shenhar-Tsarfaty S, Zeltser D, Shapira I, Berliner S, et al. Metabolically Healthy Obesity Is a Misnomer: Components of the Metabolic Syndrome Linearly Increase with BMI as a Function of Age and Gender – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/37237531/
[8] Pi-Sunyer, Xavier. “The medical risks of obesity.” – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19940414/
Přidat komentář